Další z těch divnejch článků...

8. února 2014 v 18:49 | -mrs. inkognito |  diary
Dobře. Potřebuju podporu. Potřebuju upřímnost. Potřebuju důvěru. Nevím, jak dlouho to psychicky zvládnu. Už na to nemám. Každým dnem mi připadá, že je to horší a horší a jednou se z toho zhroutím. S čím jsem spokojená je jen to, že jsem začala se sebou něco dělat a vypadá to, že za chvilku budu zevnějšku nová dívka. Dívka s hubenou, vypracovanou postavou a dívka s čistou pletí. Bohužel, vnitřek se vůbec nehojí. Nejsem šťastná, i když to může vypadat mezi lidmi jinak. Každý den, když mám tak trochu depky, se uklidňuju a říkám si: "To bude dobrý, bude to skvělý, jen musíš vydržet." Jenže.. Kdy?! Kdy to bude dobrý? Kdo mi dá odpověď? Přiznávám se, že už se tak minimálně 2 roky modlím. Ano, věřím v Boha a je mi jedno, co si o mně budete myslet. Věřím v něj, protože mi pomáhá. Přísahám, že mi pomáhá, ale poslední dobou se na mě obrací spíš zády. Čím to je? Tím, že občas prohodím nějaké to sprosté slovo? Jsem puberťačka, od níž se dá čekat. Už jsem zkažená. Žiju v prostředí, kde každý 2 minuty slyším sprosté slovo. Chtěla bych umět zapomenout. Zapomenout na ty zlé doby, které se na mně podepsaly a s kterými si lámu hlavu dodnes. Chtěla bych znát odpovědi na všechny mé otázky, abych se k nim pořád nemusela vracet a aby ve mně nevzbuzovaly smutek. Nevím, co mám dělat. To, co mě opravdu naplňuje je, když dostanu ve škole 1 a řeknu to doma. Rodičům se hned rozzáří oči štěstím. A můj pejsek. Je to zlatíčko, které opravdu miluji nadevše! A jsme u toho zase. Když tak přemýšlím, co bude, až rodiče a pejsek zemřou? Kdo mi bude radit, co a jak? Kdo na mě bude čekat celý natěšený doma, až se vrátím ze školy/práce? Já vím, na tímhle by se nemělo vůbec přemýšlet. Ale občas se v mé hlavě zjeví tato myšlenka a je mi z toho smutno. V podstatě máma je moje nejlepší kamarádka. Ale na druhou stranu, nemůžu jí říkat úplně vše. Pořád by mi to vyvracela. Máma ke mně není nikdy úplně upřímná, protože mě zná a ví, že bych se urazila. Jenže jak mám pro moje nedostatky, nebo přebytky něco dělat, když ke mně nikdo není upřímný? To, že mi někdo řekne: "Jsi tlustá", mě motivuje mnohem víc, než kdybych se na sebe dívala do zrcadla a řekla si: "Holka, měl bys zhubnout." a pak bych honem běžela do krámu koupit si čokoládu.

xoxo
mrs.inkognito
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama