Duben 2013

Je to přesně rok, od doby, co ...

30. dubna 2013 v 20:39 | -mrs. inkognito |  diary
Je to přesně rok.
Minulý rok to všechno začalo. S A jsme šly spolu na čarodky. Bylo to strašně super. Byl to vlastně 1. venek s A. Měly sme si toho tolik co říct! Uplynul rok a teď sedím doma na zadku a píšu tenhle článek. Zatímco ona si užívá s někým jiným. Často si říkám, zda-li se jí po mně stýská. Upřímně si myslím, že ne, páč je zavalená kamarádama/kama. Ale tak bůh ví. Třeba si na mě někdy vzpomene. Dneska jsem jí zrovna potkala, když jsem šla ze školy a ona šla k nám do školy za N. Je to jasný jako facka. Když jsem jí spatřila, dá se říct, že jsem zpanikařila. nevěděla jsem, jestli jí mám pozdravit, či ne.. rozhodla sem se pro druhou možnost, a dělala jsem, že se snažím nešlápnout do díry. ani ona mne nepozdravila. a v tu chvíli mi bylo děsně líto, strašně se mi začínalo stýskat po ní. stýská se mi často,ale prostě ten pocit nesnáším. snad se z toho nějak dostanu. držte mi palce.

proč zrovna já?

26. dubna 2013 v 21:29 | -mrs. inkognito |  other
Proč zrovna já?
Tuto otázku si podle mého názoru klade alespon 4/5 lidí. Bohužel mezi ně patřím i já. Poslední dobou. Ehm. Co znamená pojem poslední dobou? Tak měsíc. Tuto otázku si kladu každý den. Otázky typu: Proč zrovna já nemůžu být tak oblíbená? Proč zrovna já musím přicházet o ty nejlepší přátelé? Proč zrovna já neumím chodit? Proč zrovna já neumím se chovat? Proč zrovna já mám velmi nízké sebevědomí? Proč zrovna já musím být tak nešťastně zamilovaná? A takhle bych mohla pokračovat až do vánoc, páč já si tuhle otázku vážně kladu tak dvakrát denně. Podle mě mám takový zajímavý život. No zajímavý v uvozovkách. Připadá mi, že můj život je jako houpačka. Jednou si nahoře jednou dole. Asi to má tak hodně lidí, jenže já mám takový menší problém, že já sem mnohem víc dole než nahoře. A navíc právě ted sem na dně. Ať se snažím, jak se snažím. Tak škola mi nejde. Přišla jsem o moji nedávno zmiňovanou "nejlepší" kamarádku, která se mnou ani nemluví. z ničehonic prostě. Já lituji dne, kdy sem potkala jednu holku, která mi jí přebrala. Já prostě už chci být šťastná! Škoda, že nejdou ovládat lidi jako třeba: "Ty mě nikdy neopusť", "ty se do mě zamiluj", " ty se mnou kamaraď", "ty o mne jev zájem". To by teprve byl život. Chci, aby mi všichni záviděli, jenže místo toho sedím v koutě a brečím, proč nemohu mít takový život, jako někdo. Asi mluvím z cesty, ale alespoň jsem napsala to, co jsem chtěla zmínit v příštím článku, kde bych se opět rozepsala se svým problémem. Ale tak myslím si, že tohle téma se hodí k mému problému, který jste si mohli přečíst o pár řádků výš.